Pravda o české superbaterce, do které jsem nalil peníze - ZBYNĚK FROLÍK, INVESTOR

Baterie HE3DA budí vášně. Autoři projektu ji představují jako „game changer“ pro oblast elektromobility i energetiky, zatím se však nevyrábí. Její vyhlídky komentuje investor Zbyněk Frolík. celý článek zde

Jsou baterie HE3DA českého chemika Jana Procházky geniálním vynálezem, nebo podvodem na investory? Proč se dosud nevyrábí? A co se vlastně děje v dostavěných halách společnosti Magna Energy Storage? Články na tato i podobná témata se objevují v českých médiích skoro pravidelně a nutno dodat, že tomuto projektu většina autorů spíše nevěří. Osobně jsem fandou nových a zelených technologií, do řady z nich aktivně investuji. Jednou z nich je i baterie HE3DA. Osobně mi ji prezentoval její vynálezce a mně se to hodně zalíbilo. Měl jsem i osobní důvod: Před lety mi vybuchla a začala hořet baterie v elektrokole, které bylo uskladněno ve sklepní kóji bytového domu na horách v době, kdy tam nikdo nejezdil. Asi si dovedete představit, jak to v moderním domě s ventilací následně vypadalo. A teď čtu, že jsem vlastně investiční břídil, když jsem do toho dal své peníze?

"Osobně si myslím, že sériová výroba se rozjede až v prvním kvartálu 2022, i když Radomír Prus tvrdí, že to bude už letos v říjnu. Vsadili jsme se o lahev rumu."

ZBYNĚK FROLÍK, INVESTOR

Požádal jsem proto hlavního architekta projektu, Radomíra Pruse, o možnost prohlédnout si vše osobně a opravdu detailně. Vzal jsem s sebou i dva další investory, kteří se léta pohybují v oboru. Sám mám elektrotechnické vzdělání jak ze střední, tak vysoké školy. Jako majitel velké firmy a investor do několika technologických firem mám snad dobrý přehled o tom, jak dlouhá cesta bývá od prototypu k rozjetí efektivní sériové výroby. Navíc v situaci, kdy jste ten svůj produkt schopni neustále inovovat. Všechna zjištění z návštěvy Magda Energy Storage jsem zformuloval do několika bodů. Není to pouze postřeh můj, ale shodli jsme se na něm všichni:

Dostali jsme odpovědi na všechny otázky a viděli jsme celou firmu, pouze na laboratoře už nezbyl čas. Ekonomické výsledky jsou investorům předány, jsou auditované a vyjadřují reálný stav, který jsme si s kolegy potvrdili. Firma disponuje řadou potřebných certifikátů kvality i parametrů z renomovaných zkušeben, především INTERTEC a TÜV.
Prošli jsme celou novou výrobní halu a i haly sousedící s doplňkovou výrobou. Viděli jsme všechny segmenty výroby, sklady včetně vstupních materiálů, jejich poloautomatické zpracování na poměrně velké technologii a ploše přes cca 1000 m2, zpracování klíčové komponenty (tedy „jímače“ energie) v poloautomatickém provozu, kompletní kovovýrobu elektrod a obalu, kompletní linku automatizované montáže celých baterií v modifikovatelných verzích dokončenou z 85 % (na některých stanicích probíhalo finální odladění), automatizovanou svařovnu (funkční), výrobu izolantu včetně formátování (funkční), formátování baterií (funkční, ale zatím v cca 10 % potřebné kapacity, ale vše lze rychle dodělat modulárním způsobem).
Výroba je reálně v jedno až dvouletém skluzu proti původním slibům, ale jako průmyslník to chápu. U takových startupů je to normální a často jen blázen, který neví, co ho čeká na cestě, se upíše stovkám investorů a pak zjistí, jaké překážky ho ještě čekají. Každý ovšem věděl a ví, kdo za projektem stojí, jeho historii a jaká je rizikovost investice v době, kdy existovala jen ruční výroba vzorků. Vše navíc zkomplikoval covid-19.
Nedivíme se, že výrobu klíčových komponentů, vývoje struktury i technologie, jak toho všeho dosáhnout, drží majitelé firmy i držitelé patentů pod přísným dohledem v utajení. Stačí neblahá zkušenost s čínskými zájemci, jejichž úmysly podle všeho nebyly úplně čisté. Vysoká ziskovost případné sériové výroby baterií je velkým lákadlem pro ukradení.
Prošli jsme náklady na jednu kW a viděli první velké (v desítkách MW) prodejní smlouvy.

Jan Procházka postavil svůj skvělý vynález na nehořlavosti, extrémní mechanické odolnosti (dokonce proti střelbě), použití „levných“ materiálů (měď, hliník a grafit), robotizovatelné a automatizovatelné výrobě a potenciálních nízkých výrobních nákladech. Na druhé straně stojí „nekonečná“ potřeba různých typů baterií pro účely v automotive, energetice, domácích skladech, skladech u nabíjecích stanic při rostoucím politickém tlaku na elektrifikaci všeho, všude a asi i za cenu ať to stojí, co to stojí.

S Radomírem Prusem jsem mluvil poprvé na konferenci pro investory, podruhé při samotné prohlídce závodu. Neznám jeho minulost, ale smekám klobouk, co až do této doby dokázali s Janem Procházkou a ostatními kolegy dosáhnout.

Osobně si myslím, že sériová výroba se rozjede až v prvním kvartálu 2022, i když Radomír Prus tvrdí, že to bude už letos v říjnu. Vsadili jsme se o lahev rumu, tak uvidíme. Zase to pojedeme zkontrolovat.